KOSTELY A KAPLE

KAPLE V MNIŠÍM

Vznik obce je dáván do souvislosti s působením mnichů řádu cisterciáků ve zdejší oblasti (odtud název obce) a je kladen na konec 13. století. Od svého založení patřila obec k panství hukvaldskému, kde plnili své robotní povinnosti sedláci dle mohovitosti s jedním nebo dvěma páry koní, ostatní vykonávali robotu pěší. V čele obce stál fojt, kterého jmenovala vrchnost.

Obec Mniší (ve starších dokumentech též Mnissy, Missi, Mischy, Myší) se rozkládá na úpatí vrchu Kazničova (615 m) a má rozlohu 3,7 km2. K obci patří osada Pružiny podle potoka Pružinky, který jí protéká. V minulosti osadu tvořily paseky.

Obec patřila do farnosti příborské, mrtvé pochovávali na hřbitově ve Větřkovicích. Od roku 1891 bylo Mniší přifařeno ke kostelu ve Vlčovicích a v obci byl zřízen vlastní hřbitov s novou kaplí postavenou z iniciativy příborského kaplana Cyrila Stojana a dle projektu příborského stavitele Bedřicha Karlsedera, postavena z velké části nákladem a prací občanů. Dne 22. listopadu 1891 byla spolu s hřbitovem vysvěcena. Na žádost občanů, byla kaple zasvěcena patronce obce, sv. Maří Magdaleně. Kaple je 22,8 m dlouhá, 8,6 m široká, výška věže je 16,9 m.

Antonín Cyril Stojan

V kapli se nacházejí varhany z dílny Jana Neussera, postavené v roce 1850 pro dřevěný kopřivnický kostel. Varhany byly po jeho zboření v roce 1896 prodány do Mnišího za 90 zlatých.

V kapli se nachází barokní hlavní oltář, který je přenesen z vlčovického kostela. Obrazy umístěny na stěnách v lodi kaple – sv. Václava, Cyrila a Metoděje, Teezie z Lisieux, Barbory – jsou od malíře Josefa Vyjídalka z Prostějova. Věčné světlo daroval kapli řád sester sv. Karla Boromejského z Frýdlantu nad Ostravicí. Obraz patronky kostela pochází z roku 1894 od akademického malíře Karela Vaňka ze Smíchova.

V roce 1967 se rozhodli farníci opravit fasádu kaple svépomocí. Celou akci vedl František Brož a Josef Bortel. V roce 1991 k 100. výročí kaple byl pořízen nákladem 51 000 Kč nový zvon o váze 150 kg. Zvon byl nazván po zakladateli kaple Antonínu Cyrilu Stojanovi. Zvon pochází z rodinné dílny Ditrichů z Brodku u Přerova. Posvětil jej biskup Jan Graubner.

KAPLE V BORDOVICÍCH

Jak je uvedeno na na tabulce umístěné nad vchodovými dveřmy,
kaple v Bordovicích postavena v roce 1876.
Náklady stavby nesli občané a arcibiskup knížete Fürstenberg,
za starosty Bače, který se později přestěhoval do Ameriky.
Obec Bordovice byla poté přifařena k Lichnovu.
Nástěnný motiv čtyř evangelistů
O Bordovicích z lichnovské farní kroniky:
Roku1848 byla ministeriálním výnosem ze dne 11. listopadu Cc: 7972 lokalie lichnovská na faru povýšena a prvním tedy farářem byl v. p. František Boroviczka, dříve lokál ve Studené Loučce. Bylo-li zařízení samostatné lokalie v Lichnově uznáno za nutné a potřebné, bylo odloučení Bordovic od Frenštátu a přifaření jich do Lichnova pro tuto obec velmi výhodné, neboť by jinak po bezedné cestě a neschůdné byli museli obyvatelé bordovští vedle Lichnova, kamž mnohem blížeji měli, nežli do Frenštátu, ubírati se ku výkonům církevním do města, a touže cestou blativou byl musel kněz broditi z Frenštátu ku nemocným a na cvičení do Bordovic. I byly tedy Bordovice současně s Lichnovem od Frenštátu odloučeny a v jednu duchovní správu spojeny.

Obec řečená čítá v době poslední 76 čísel domovních se 450 obyvateli, jenž podobně Lichnovanům orbou se živí. Donedávna však zanášelo se válně Bordovanů hornictvím, neboť se vážila zde ruda železná, kteráž pak odvážena byla na Frydland do hutí kníže-arcibiskupských. Tím částečnému nedostatku a chudobě jak domkařů tak sedláků na tak dlouho bylo bráněno, jak dlouho rakouské železářství hluboce nekleslo, což arci dlouho netrvalo, neboť již roku 1874 byly skoro veškeré šachty zahrnuty.

Děti bordovské byly do Lichnova také přiškoleny, čímž však válně neprospívaly, neboť pro vzdálenost od školy a z jiných příčin rozmanitých ji navštěvovaly vůbec liknavě.

Dospělí brali účast na službách Božích v neděli a svátek v Lichnově jen předpoledních,
k modlení odpolednímu schazívávali se ve vlastní dřevěné zvonici, kteráž však byla povodní roku 1870 tak podemlena, že více k účelu tomu se nehodila. Novou tedy stavěti bylo zapotřebí, ale po dlouhém na mysli přemítání a rokování odhodlali se obyvatelé stavěti kapli ze staviva tvrdého dle plánu K. A. inženirem jim podaného, kteráž pomocí a dary Jeho Kníže-Arcibiskupské Milosti Bedřicha landhraběte z Fürstenbergů roku 1877 byla dohotovena. Postavena jest na pozemku od selského gruntu č. 8 zakoupeném. Leč na pozemku řečeném jsou mnohá břemena a dluhy grunto-knihovně zajištěny a tudíž úřední odloučení stavební parcele od tohoto místa s mnohými výlohami spojeno. Poněvadž není nikoho, kdož by výlohy ty zapravil a obecní jmění praskrovné, nebylo také podnes její zachování pro časy budoucí zabezpečeno a kaple, ve kteréž se nalézá oltář ke cti sv. Jana Křtitele z blízkého Ženklava zakoupený, není z té příčiny do této chvíle posvěcena.

Výmalba interieru, foto bez udání data.
Možný je rok 1936, kdy kapli maloval František Drozd.
3. července 1947 vítají věřící u kaple v Bordovicích,
v čele s lichnovským farářem Karlem Veselým,
novokněze P. Josefa Drozda.
Oltář pod obrazem Panny Marie před liturgickou reformou,
poslední mše na něm byla sloužena 5.12.1983
 
Kaple v roce 1960, foto: Jaroslav Holub, Bordovice 140
Současnost
Poslední velká oprava se uskutečnila v roce 2007.
Jednalo se o úplnou rekonstrukce věžní zvonice.
Náklady ve výši 150 tis. Kč byly hrazeny z prostředků obce,
přízpěvků věřících a také dary ostaních občanů Bordovic.
Současná podoba kaple (2009)
Pohled z jižní strany ze zahrady mateřské školy
Interiér kaple
Oltářní obraz Panny Marie byl podle neověřených zpráv
dovezen počátkem 19. stol. z Černotína, malíř C.M. Berhat
Dominantní motiv stropu kaple
archanděl Gabriel
Duch svatý
nástropní malba nad obětním stolem