LICHNOV

Původně dřevěný kostel byl v Lichnově postaven roku 1659. Zasvěcen byl svatým apoštolům Petru a Pavlovi a stál na místě dnešního hřbitova. Měl tři oltáře a tři zvony. Hlavní oltář v ranně barokním slohu zhotovil opavský řezbář Vavřinec Lenk (1661) a zlatič Adam de Long z Těšína, který je také autorem obrazu. Na bočním oltáři byla socha Panny Marie svatokopecké.
Kostel stál blízko potoka a z důvodů prosakování spodní vody začalo dřevo brzy hnít. V roce 1783 byl již kostel v takovém stavu, že se začalo jednat o postavení nového, z pevného materiálu. Ke stavbě byla vybrána parcela č. 55.
Projektantem stavby byl Jan Grünberg, provádějícím mistrem Václav Görich z Příbora a tesařským mistrem Pavel Bartl z Hukvald. Ze starého kostela byl přenesen hlavní oltář s obrazem patronů. Kostel byl pak vysvěcen 24. srpna 1794 příborským arciknězem Janem Štemberským. Lichnovský kostel v té době ještě nebyl farním kostelem. Roku 1784 zde byla zřízena lokálie, která spravovala kromě Lichnova ještě Bordovice a od roku 1810 i Vlčovice. Teprve r. 1848 byla lokálie povýšena na farnost.
V roce 1881 byla provedena rozsáhlá rekonstrukce kostela, financovaná z dobrovolné sbírky farníků a také z příspěvku lichnovského fojta Kubarta a jeho manželky. Především bylo částečně zbouráno a znovuobnoveno věžní zdivo, které bylo zvýšeno o 2.8 m. Zároveň byla také zbořena stará věžní střecha a zhotovena nová.
V roce 1931 byl kostel nově vymalován kostelním malířem Josefem Petrákem z Valašského Meziříčí. Obrazy na stropě maloval Adolf Heller, profesor a arcibiskupský komzervátor.
Během 2. světové války stavba kostela v Lichnově neutpěla
(kromě zrekvírováných zvonů) žádnou újmu.
Německá vojenská jednotka před kostelem
Pohřeb žáka J. Petra V pozadí olrář zbaven všech soch a ornamentů,
které byly uschovány před nálety ve sklepě nové fary (u Rozinky)